Život dětí

Krutost vůči dětem

Pokud lidé chtěli, aby jim bohové dali déšť a dobrou úrodu, museli jim přinášet dary. A to dary opravdu drahocenné, ne nějaké odložené harampádí. A co byl ten nejdrahocennější dar, který jim mohli přinést? Život. A jaký život byl nejdrahocennější? Život dítěte, samozřejmě. Aztékové děti asi opravdu milovali, protože jich každoročně obětovali desítky. Obvykle šlo ovšem o děti zajatých otroků. Na své vlastní děti byli Aztékové tvrdí. Aztécké děti se učily, že nemají očekávat šťastný život…a také se ho málokdy dočkaly! Jak by se vám líbilo být Aztéckým dítětem?

Správní Aztéčtí rodiče jsou přísní. Pak jejich dítě bude tvrdě pracovat a poslouchat, až vyroste. A bude z něj užitečný dospělý Azték. Dívky od svých čtyř let musejí vařit a uklízet, zatímco chlapci musejí rybařit nebo pracovat na polích. Za neposlušnost dítě zasluhuje štípanec do ucha nebo do paže. Opravdu neposlušné dítě je třeba bodnout trnem z agáve. Nadmíru darebné děti dostanou výprask a pak se podrží nad ohněm, ve kterém se pečou chilli papričky, aby se nadýchali štiplavého kouře. Některé opravdu zlobivé děti rodiče svázali a nechali venku ležet v zimě a blátě. A co když nic z toho nepomůže? Vždycky ještě zbývá obětní oltář…


Věděli jste, že…

  1. Chlapci byli vychováváni k tomu, aby se stali bojovníky. Když byli několik dní po narození přivítáni na světě, dostali svou válečnickou výbavu: krátkou bederní zástěrku, plášť a čtyři šípy.
  2. Když chlapci rostli, říkali jim: "Tvůj rodný dům není tvým opravdovým domovem - tím je bitevní pole. Tvým úkolem je přinášet Slunci k pití krev svých nepřátel."
  3. Dívky zase dostávaly sukni, blůzu a tkací náčiní. A říkalo se jim, že jejich místo je zase doma.
  4. První slova, které novorozené děti slyšely, byly: "Přišel/přišla jsi na tento svět, který je místem utrpení, bolesti, únavy, nemocí, žízně, hladu a pláče." To jim jistě dodalo chuti do života. Přesně něco takového dítě potřebuje slyšet, když si dá zrovna tolik práce s tím, aby se vůbec narodilo.
  5. Děti dostávaly jméno podle dne a měsíce, kdy se narodily. Bylo 20 dnů a 18 měsíců, ale měsíce někdy měly poněkud zarážející jména. Představte si život se jménem, jako Šestý Pes (z toho by jste se cítili pod psa), Desátý Krokodýl (to by jste nejspíš skřípali zuby) nebo Osmá Opice (jako Aztékové byste jedli sami sebe). Nebo byste se radši jmenovali Vítr, Sup, Králík, Ještěrka, Květina či Smrtihlav?
  6. Keramické figurky přibližně z let 600 - 900 n. l. představující usmívající se indiánské chlapce… s horními zuby pilovanými do špičky! To jim pravděpodobně pomáhalo, když se zakusovali do psí pečeně. Ale chtěli byste, aby vám někdo piloval zuby? Ouuvej!!!
  7. Pokud byla některá rodina hodně chudá, existoval rychlý a snadný způsob, jak přijít k nějakým penězům: prodat děti! Tuto myšlenku převzali Aztékové od Mayů. Obchodníci s otroky koupili zdravé děti a odvedli je na trh. Tyto děti pak musely dlouhé hodiny tvrdě pracovat, jinak je čekal trest. Asi jako ve škole.
  8. Když nějaké dítě zemřelo, nedostalo rakev, ale bylo pohřbeno ve džbánu. Doufejme, že nikdo později ten džbán nevykopal a nepokládal ho za sklenici marmelády.
  9. Aztékové byli v 16. Století určitě jediný národ na světě, který posílal všechny chlapce i dívky do školy. Školu však začínali až v 15 letech a končili v době své svatby - tedy asi ve 20 letech. Chlapci si mohli vybrat mezi školou pro kněží a školou pro válečníky. Dívky se obvykle učily zpívat a tančit. A pak samozřejmě přišla…

Mexická svatba

Chcete se oženit se svou vyvolenou podle pravých Aztéckých zvyků? Následující návod ukáže chlapcům, jak se to dělá. (Dívky bohužel nemají do těchto zvyků co mluvit!) Dokázali byste přežít mezi Aztéky?

  1. Pár věcí, které by na sebe mohla dát budoucí nevěsta...Vyberte si nevěstu. Musí to být dívka, která má ve společnosti stejné postavení, jako vy. Poslem, který vaši žádost o ruku předá, musí být stará žena. Mohla by to pro vás udělat třeba vaše babička.

  2. Zeptejte se dívčiny rodiny, jestli se s ní můžete oženit. Neobtěžujte se a dívky samotné se neptejte, protože její svolení vůbec nepotřebujete.

  3. Pošlete posla, Pár věcí, které by na sebe mohla dát budoucí nevěsta...aby se zeptal vašeho učitele, jestli se smíte oženit. Pokud učitel řekne, že ne, ze svatby nic nebude.

  4. Zvolte den svatby. Podle aztéckého kalendáře to musí být "dobrý" den. Možná byste se mohli podívat do nějaké knihy na váš horoskop. Soboty jsou dobré dny.

  5. Dívčina rodina uspořádá ve vlastním domě hostinu. Hosté jedí, zatímco se nevěsta obléká do svatebního oděvu a líčí se.

  6. Pár věcí, které by na sebe mohla dát budoucí nevěsta...
  7. Po večeři musíte počkat do tmy, protože svatby se konají v noci. Nevěstu do ženichova domu nese stará žena na zádech. Pokud vaše babičky není po tom všem zařizování unavená, může nevěstu odnést třeba ona.

  8. Hosté následují za nimi v průvodu při světle pochodní - samozřejmě opravdu hořících, a ne elektrických.

  9. Pár věcí, které by na sebe mohla dát budoucí nevěsta...
  10. Ženich a nevěsta sedí na rohoži rozprostřené před ohněm a všichni jim dávají svatební dary

  11. Novomanželé jsou oddáni ve chvíli, kdy se ženichův plášť přiváže k nevěstině blůze. Proč ne? Dodnes se přece říká: "dali to dohromady".

  12. Následuje další hostina (pokud jste se už zotavili z té první v domě nevěsty). Tentokrát hosté starší 30 let smějí pít alkohol a není ostuda, když se opijí. (Varování: Každému, kdo je mladší 30 let a opije se, hrozí za tento zločin bití. Pokud je přistižen opilý podruhé, čeká ho poprava!)

Pokud se vám to líbilo, zkuste to znovu s nějakou jinou dívkou… a pak s další a s další. A znovu a znovu a znovu. Kolik manželek si můžete dovolit…? Král Nezahualpilli měl 2000 žen a 144 dětí. Jestlipak si vůbec pamatoval, jak se všechny jmenují…?