Děsně krvavý průvodce

Ve škole jsme se všichni učili, že Slunce je hvězda… obrovské nebeské těleso složené z horkých plynů, které drží pohromadě díky gravitaci. Hvězda vydává elektromagnetické záření a hlavně světlo, které je výsledkem jaderných reakcí v nitru Slunce. Nicméně Toltékové věřili tomu, že Slunce je ve skutečnosti bůh, nadpřirozená bytost, která má moc nad lidským životem. Ale přízeň takového boha bývá nestálá. Když ho člověk rozhněvá, sešle na něj utrpení. Vysuší třeba svými paprsky úrodu, a člověk hladoví. Anebo sešle na zem mračna kobylek, která lidem sežerou všechnu potravu. A tak je nutné se starat o to, aby byl takový bůh uspokojen. Strašní Toltékové věřili, že je třeba darovat tomu svému bohu život. Zuřiví Aztékové dovedli celou věc až do krajnosti. Uvěřili, že musejí dávat svému bohu Slunce lidské životy po celých tisících. A nejen to - tito lidé museli být obětováni zvlášť krutým a krvavým způsobem. Aztékové neobětovali jen při zvláštních příležitostech, jako byly královy narozeniny nebo státní svátek, nýbrž obětovali lidi pořád:

Obětní pyramidy

V jedné španělské dějepisné knize se psalo, že když se v roce 1487 zasvěcoval Velký chrám, bylo během jediného obřadu obětováno 80 000 lidí. Ale nevěřte tomu, co se v dějepisných knihách píše! Obětovat 80 000 lidí bylo prakticky nemožné! Na to by Aztékové potřebovali kulomety a bomby, aby pobili tolik obětí. (Vlastně až v posledním století se lidé naučili navzájem zabíjet v masovém měřítku - říká se tomu válka, a někteří si myslí, že na ní není nic špatného.)


To jsou ale způsoby…

Asi poslední pohled obětovaných lidí na tento svět Aztékové nejraději obětovali nepřátelské válečníky. Čím statečnější nepřítel, tím lepší oběť. Když Azték zajal nepřítele, pravil: "Toto je můj milovaný syn." A budoucí oběť odpověděla: "Toto je můj milovaný otec." Aztékové obětovali pěti hlavními způsoby; některé byly krutější než ostatní:

  1. Kněz položí oběť na záda přes obětní kámen a nožem jí otevře hruď. Z těla jí vytrhne srdce a obětuje jej bohům do kamenné nádoby.
  2. Oběti se usekne hlava. Takový byl obvykle osud obětovaných žen, které nějakou dobu plnily roli bohyně.
  3. Oběť se přiváže k velkému kameni a dostane kyj, aby se mohla bránit. Pak bojuje proti aztéckému válečníkovi, který je ozbrojen kyjem opatřeným ostřím.
  4. Oběť se přiváže ke kůlům a střílí se do nich šípy. Její srdce se označí bílou tečkou, ale prvníma několika desítkami šípů se do ní nemíří. Krev vytékající z ran oběti zavlažuje půdu, aby úroda lépe rostla… alespoň Aztékové tomu věřili.
  5. Oběť se hodí do ohně a pak se zase vytáhne. To se několikrát opakuje. Když je oběť lehce opečená, obětuje se její srdce.

Zrůdná matka

V roce 1803 německý vědec baron Friedrich Heinrich Alexander von Humboldt navštívil Mexiko, aby studoval dějiny Aztéků. Vykopal tři metry vysokou sochu o váze dvanácti tun. Byla vytesaná z jediného kusu čediče a vypadala strašně. Byla ve skutečnosti tak šokující, že ji Humboldt nechal zase zakopat! Byla to socha Aztécké bohyně země Coatlicue. Před touto bohyní byli obětováni lidé… když viděli, jak je ošklivá, možná zemřeli leknutím dřív, než je stačili připravit o život kněží. Roztomilá Coatlicue vypadala přibližně jako člověk, ale měla: Coatlicue

Chodíte do školy a nudíte se při výtvarné výchově? Zkuste vymodelovat sošku Coatlicue! Příběh Coatlicue je stejně hrůzný jako její socha. Byla to bohyně země a čekala dítě, které mělo vyrůst a stát se novým Sluncem. Ale než se dítě narodilo, zavraždila Coatlicue její dcera, bohyně měsíce, a jejích 400 bratrů, kteří byli hvězdami na nebi. Uřízli jí hlavu. Hadi vylézající Coatlicue z krku představují krev, která jí tryskala z těla. Ale dítě se přesto narodilo a pomstilo smrt své matky tak, že zabilo bohyni Měsíce a jejích 400 bratrů. (Statečné dítě!) A tak každé ráno za svítaní vyhání Slunce Měsíc a hvězdy z oblohy - samozřejmě za předpokladu, že, že dostane svou pravidelnou porci obětní krve.

Je jisté, že těla obětí se někdy uvařila a snědla. (Jediné části, které kněží dovolili lidem jíst, byly paže a stehna.) V 80. letech minulého století se badatelé domnívali, že Aztékové pořádali obrovské kanibalské hostiny - a že všechno to maso jim mělo dodávat sílu, aby mohli bojovat dál a brát do zajetí ještě více obětí. Dnešní badatelé zase tvrdí, že taková představa je mylná. Aztékové ve skutečnosti měli dostatek potravy a vůbec se nepotřebovali dojídat lidským masem…