Panovníci Aztéčtí panovníci

Nový císař a jeho nové šaty

V Evropě byli monarchové už přes tisíc let korunováni v těch nejbohatších oděvech, jaké se dají za peníze koupit: jsou z tlustého hedvábí a teplého sametu, s límcem obloženým kožešinou. To je moc příjemné, když je mlha a mrholí, jako třeba na podzim u nás. Králové a královny se oblékaly, jako by chtěli říct: "Podívejte, jak jsme skvělí, vy sedláci!" Ale nový aztécký panovník dělal pravý opak. Předvedli ho před boha Slunce a on musel bohu přiznat, že je jen nicotný človíček. Čtyři dny se postil (po třech dnech už musel mít opravdu strašný hlad!). Pak se svlékl úplně donaha, postavil se před sochou boha a řekl: "Ó pane, ó noci, ó větře, já jsem tak ubohý. Jak mohu sloužit tomuto městu? Co mohu udělat pro jeho lid? Jsem slepý, jsem hluchý, nemám mozek a jsem plný špíny. Možná jsi udělal chybu a hledáš někoho jiného, kdo by vládl?" Představte si ten šok, kdyby bůh řekl: "No tak dobrá, hochu, oblékni se a padej odsud. Já si tedy najdu někoho lepšího!" Samozřejmě, že budoucího vládce "pokora" rychle přešla…tak to je s panovníky a králi žvdycky. Jakmile bylo po korunovaci, šel vládce na hostinu, kde:

A od té doby…

To byl ale život! A stačilo, aby se svlékl donaha a přiznal se ke kamenné soše, že je úplný pitomec! To by dokázal každý!