Původ Aztéků

Aztékové, kteří si dříve říkali Mexikové, pravděpodobně žili na severu Mexika a někdy ve 13. Století n. l. se rozhodli přesídlit na jih. Prý snědli ovoce z božího stromu. Bůh se tak rozzlobil, že je donutil putovat Střední Amerikou. Do bohatého údolí Mexika asi dorazili na začátku 14. Století a lidé, kteří tam žili, jim říkali "lidé, jejichž tváře nikdo nezná".
Putující Aztékové bez domova byli poraženi a téměř vyhubeni vládcem toltéckého města Culhuacán. Aztékové Aztéky, kteří přežili, uvrhl vládce do otroctví. Ale i jako otroci byli Aztékové na obtíž, a tak je Culhukánci poslali do boje proti mocnému nepříteli, aby se Aztéků zbavili… Jenže Aztékové se z bitvy vrátili. Překvapený vládce Culhuacánu se rozhněval: "Vy jste určitě utekli, vy zbabělci!" Ale aztéčtí válečníci otevřeli pytle a vysypali mu k nohám hromadu uřezaných lidských uší! "To jsou uši našich nepřátel, porazili jsme je!" Aztékové žádali uznání od Toltéků a ruku jejich princezny. Obojího dosáhli. Pyšný otec se rozhodl mladou nevěstu navštívit. Ale čekal ho šok. Obětovali ji, aby se stala jejich bohyní války. Rozzlobený panovník Aztéky ze země vyhnal.

Ale proč se vytrhávala z těla srdce a obětovala bohům? Odkud pocházela ta hrůzná myšlenka? Odpověď je taková, že Aztékové uvěřili jedné dávné mexické legendě a řídili se jejím ponaučením. Představte si, že bychom se chovali úplně stejně! Že bychom uvěřili třeba pohádce o Jeníčkovi a Mařence a vyložili si ji tak, že všechny stařenky, co mají doma pec, je potřeba nabrat na lopatu a šoupnout do ohně! Připadá vám to šílené? Ale právě to byl důvod, proč Aztékové obětovali lidská srdce. Oni zkrátka jedné takové pohádce uvěřili. Co to bylo za příběh? Dobrá, povím vám ho, ale musíte přísahat, že mu nebudete věřit a hlavně že podle něj nebudete jednat…pohodně se usaďte a čtěte…

Kdysi dávno žili na zemi lidé. Živili se kukuřicí a vyrostli tak, až z nich byli obři.Ale ani tito obři nebyli dost velcí, aby udrželi hlavu nad vodou, když přišla velká potopa. Ta pohltila slunce a po 4008 letech tak skončil první věk země. Skoro všichni obři se na Zemi utopili a proměnili se v ryby. Ale dva lidé vylezli na strom a přežili. Jmenovali se Nene a Tata a z nich znovu vyšlo lidské plemeno - nastal druhý věk. Ale po 4010 letech se přihnal mocný vítr a sfoukl slunce. Vítr byl tak silný, že se lidé museli chytat stromů rukama, nohama, a dokonce i ocasem, který jim kvůli tomu narostl. Všichni se proměnili v opice. I tentokrát dva lidé přežili, protože se schovali v jeskyni. A z nich znovu povstalo lidské plemeno - to obývalo svět do třetího věku. Ale po 4081 letech… vzplál veliký oheň, který sežehl celou Zemi. Několik lidí samozřejmě přežilo a z nich vzešlo čtvrté lidské pokolení. To ovšem nakonec zahubil krvavý a ohnivý déšť. Nic nerostlo a lidé vyhladověli. A tak se dostáváme k pátému věku - to je ten současný, v němž žijeme. Skončí děsivým zemětřesením 22. prosince 2012.

Na začátku pátého věku se bohové sešli v Tehotihuacánu, což v překladu znamená "Místo, kde se narodili bohové". Na Zemi panovala tma, protože slunce ze čtvrtého věku zničil krvavý a ohnivý déšť. Jak známo, slunce se dá vyrobit jen jediným způsobem, a to tak, že nějaký bůh zapálí sám sebe. Žádný se do toho moc nehrnul. Nakonec bohatý bůh Tecuciztecatl prohlásil, že on je největší ze všech, a proto si zaslouží být novým sluncem. Nikdo mu sice nedal za pravdu, protože ho ostatní bohové neměli rádi, přesto však rozdělali obrovský oheň a vybídli ho, aby do něj skočil. Tecuciztecatl se na oheň podíval a najednou si vzpomněl, že ten den má ještě moc práce a nemůže se stát sluncem. Tecuciztecatl byl hrozný zbabělec. V tom se moudrý a oblíbený Nanahuatzin rozběhl a skočil do ohně. A Země měla Slunce! Tecuciztecatl se za sebe tak styděl, že se také rozběhl a skočil za Nanahuatzinem. A na obloze se objevila další svítící koule - Tecuciztecatl se proměnil v Měsíc. Bohové byli sami se sebou docela spokojení, dokud jeden z nich neukázal na Slunce na obloze a neřekl: "Ono se nehýbe!"

A skutečně. Nanahuatzin obětoval svůj život, aby Slunce vzniklo, a nyní žádal bohy, aby také dali své životy, než se vydá na svou pouť oblohou. Samozřejmě nejdřív trochu reptali. "To měl říct dřív, než do ohně skočil," zabručel jeden z nich. "Teď už s tím nic nenaděláme," mínil rozumně jiný. "Já své srdce dám, pokud vy obětujete vaše!" A tak bohové jeden po druhém navštívili opeřeného hada Quetzalcoatla a nechali si z těla zaživa vytrhnout srdce. Když se obětovali všichni, začalo se Slunce po obloze pohybovat tak, jak se od té doby pohybuje dosud.

Říkalo se, že pyramidy Slunce a Měsíce v Tehotihuacánu postavili obři a že v nich byli pohřbeni první vládci. Když do Mexika přišli Aztékové, trosky pyramid v Tehotihuacánu ještě stály. Prostí Aztékové při pohledu na pyramidy nabyli přesvědčení, že je mohli postavit jedině obři, a uvěřili pověsti o bozích, kteří se obětovali. JENŽE… Aztékové si navíc řekli: "Jestliže bohové museli obětovat svá srdce, aby se Slunce na obloze nepřestalo pohybovat, tak my lidé bychom měli udělat totéž. Musíme se postarat, aby bylo Slunce řádně zásobené pravidelnými dávkami srdcí." A proto Aztékové začali s lidskými oběťmi. Je to hloupé a děsivé a tisíce lidí zemřely strašnou smrtí. To všechno kvůli jediné pověsti.


Věděli jste, že…

V 16. Století přijel do Mexika španělský kněz jménem Siguenza. Ten příběhu o bozích z Tehotihuacánu nevěřil. Nevěřil ani tomu, že ty skvělé pyramidy v opuštěném městě postavili obyčejní lidé. Měl odlišnou teorii o tom, kdo je postavil. Hlásal, že do Mexika připluli lidé z obrovského ostrova zvaného Atlantida předtím, než se ostrov potopil do moře. Někteří lidé dodnes věří tomu, že právě odtamtud pocházeli dávní Mexičtí vládcové.


Nová země

Nejslavnější aztécká legenda vypráví o tom, jak je do jejich země dovedl prorok Tenoch. Aztékové přišli až k bažinatému jezeru Texcoco. Země se jim líbila, ale vlastnily ji jiné kmeny. Tento výjev o příchodu do Nové země je dodnes na Mexické vlajce Požádali je tedy, aby jim nějakou půdu dali. Náčelníci kmenů kupodivu Aztékům vyhověli. Dali jim ostrov uprostřed jezera.Dokonce Tenochovi nabídli člun, aby se jel na ostrov podívat. Jezero Texcoco Tenoch odpádloval a zachvíli se vrátil. "Had, orel a kaktus!" jásal. "Můj sen! Viděl jsem orla sedícího na kaktusu, jak trhá hada, kterého ulovil!" Jeden z nepřátelských náčelníků s úsměvem na tváři řekl: "Ano, ten ostrov je plný hadů, jedovatých hadů!" Ale to asi neznali Aztéky. Nasedli do lodí a co nejrychleji pádlovali směrem k ostrovu. Sotva vyskákali na břeh, připlazili se hadi, kteří asi nikdy předtím neviděli tolik lidí pohromadě. Ti hadi byli stejně hloupí jako náčelníci těch kmenů. Nevěděli, že nejoblíbenější pochoutkou Aztéků je hadí maso! A tak se Aztékové usadili na ostrově, který nazvali po svém prorokovi - Tenochtitlán.

Jezero Texcoco Jezero Texcoco Aztékové brzy z mělkého jezera vybudovali chinampas - zahrady z bahna dolovaného ze dna jezera. Postavili mosty a dopravní kanály a brzy se z jejich města stalo významné obchodní středisko. A také si začali podmaňovat oklní kmeny. Ukázalo se, že Aztékové jsou krutí a nebojácní bojovníci. V roce 1519 už Aztécký král Montezuma II. vládl mocné středoamerické říši. Pramálo věděl o tom, že se blíží Španělé a že úpadek Aztéků bude mnohem rychlejší, než jejich vzestup. Vše svádí k myšlence, že Aztékové vnutili svůj způsob života a zvyky ostatním obyvatelům Mexika. Jenže to je omyl. Aztékové ovládli zemi Toltéků - ale toltécké náboženství naopak ovládlo Aztéky! A Toltékové byli nesmírně krvelačný národ. A to opravdu nesmírně. Ve skutečnosti by se dalo říct, že děsně NESMÍRNĚ!