Ohavný život žen

Se ženami se ve světě Aztéků moc dobře nezacházelo. Ale mohly udělat jednu věc, která jim získala respekt mužů: zemřít při porodu. Podle mužů to bylo nejstatečnější, co mohla žena dokázat. Duch takové nešťastnice v noci strašíval na křižovatkách. A setkat se sním znamenalo velké neštěstí. Ale tělo mrtvé ženy podle Aztéků neštěstí nepřinášelo. Právě naopak. Aztékové věřili, že má kouzelnou moc. Pokud měl aztécký bojovník možnost uříznout si z jejího těla prst a trochu vlasů, mohl si je připevnit na štít, když šel do války. Prst ho pak ochraňoval. A jak se takovýto válečník k prstu dostal? Šel snad k příbuzným mrtvé a požádal je: "Promiňte, nevadilo by vám, kdybych si z jejího těla něco uřízl?" Kdepak. Aztékové by něco tak zdvořilého a jednoduchého nikdy neudělali. Když se válečníci doslechli o vhodné mrtvole, spojili se a přepadli její pohřeb. (A samozřejmě jich nemohlo být víc než deset - jinak by nezbyl prst na všechny zúčastněné!) Pokud pohřeb zmeškali, pořád ještě nebylo pozdě. Mohli najít hrob a mrtvolu vykopat! Mrtvá odpočívá v pokoji, a pak jí během jedné chvíle useknou všechny prsty…